Od 3.do 14. srpna jsem se zúčastnil dvou významných událostí v závodech Trail-O a sice mistrovství Evropy v blízkosti města Bollnäs ve Švédsku a mistrovství světa v Trondheimu v Norsku. 3. srpna jsme odletěli já a Bohouš Hůlka , kteří závodíme v paralympické kategorii na vozíku, do Stockholmu, kde nás čekali se dvěma auty ostatní členové naší výpravy a odtud jsme společně odjeli do střediska Alfta v blízkosti města Bollnäs, kde bylo středisko závodu Mistrovství Evropy a ubytování v rehabilitačním zařízení. Hned druhý den po příjezdu byl modelový závod asi 20 km od střediska uprostřed lesů. Na stejném místě, ale v jiných částech lesa oba soutěžní závody v následujících dnech.Terén byl otevřený se skupinami stromů se spoustou terénních tvarů a spoustou kamenů (nevíte, který je na mapě a který není). Při modelovém závodě mírně pršelo, ale v dalších dnech již bylo stále krásné slunečné počasí. Bohužel se mi v obou soutěžních dnech příliš nedařilo a v součtu obou dnů jsem dosáhl jen 29 bodů ze 42 možných a umístil jsem se celkově na 45. místě z celkových 57 paralympiků. Mistrovství Evropy skončilo a nejlépe si vedl Bohouš Hůlka 16. místo,18. Pavel Dudík oba 36 bodů, v kategorii open pak 44.Lenka Forstová , 49. Libor Forst oba 36 bodů. Rozdíl v umístění je dán součtem časů na časových kontrolách.
Po skončení závodů nás čekal přesun asi 600 km do Trondheimu v Norsku- dějišti mistrovství světa. Tu vzdálenost jsme si rozložili na dva dny s přespáním ještě ve Švédsku, kde je o něco levněji, v horské chatě ve výši asi 750 m v blízkosti známého lyžařského střediska Are .Druhý den dopoledne jsme si odskočili z cesty k přírodní zajímavosti- vodopádu Tännforsen- z jezera vytéká řeka o šířce asi 50 m a padá do hloubky asi 60 m s ohromným hukotem. Do Trondheimu jsme dorazili v poledne, ale tady nás čekalo překvapení, které by se nestalo u nás ani na oblastním závodě. V závodní kanceláři neměli vypisy plateb, které byly odeslány již před měsícem, ani naše fotografie na identifikační jmenovky a nechtěli nás proto ani ubytovat a odkazovali nás na večerní hodiny po skončení závodu mistrovství světa ve sprintu a zahajovacím ceremoniálu , kam jsme se pak přesunuli. Po zahájovacím ceremoniáluí odjeli naši zástupci Dudík a Forst znovu do závodní kanceláře v hotelu, který byl vzdálen 10 km z centra města, kde se jim podařilo zajistit noclehy a vyfotografovat se na identifikační průkazy. Stejně jako my na tom byli i Ukrajinci, Poláci a další.
Další den 9. srpna byl první modelový závod v okolí městské pevnosti, kde již předtím probíhal závod ve sprintu mistrovství světa. Další den následoval 1. soutěžní den v místním skanzenu, který se celému našemu družstvu vydařil. Ze začátku ovšem na mne a B. Hůlku čekalo překvapení v tom směru , že po závodní trati nás na vozíku tlačily dámy středních let a to přes to, že zda byla prudká stoupání (muži prý měli důležitější úkoly na mistrovství světa). Libor Forst byl v kategorii open na prvním místě, v kategorii para Pavel Dudík 10. já 20. a Bohouš Hůlka 30. Oba závody byly na mapách, které mapoval český mapař Aleš Hejna a proto nám mapy seděly. Druhá modelová ukázka byla v biatlonovém areálu, opět na mapě A. Hejny,. v blízkosti území druhého soutěžního dne. Ten pak byl pro celé naše družstvo katastrofa. Hned ze začátku závodu na tzv. časové kontrole byla zrada- na mapě předložené závodníkovi byl nakreslen plot, který však ve skutečnosti byl nahrazen v terénu položenou červenou páskou. V závodě pak bylo 6 kontrol tzv. Zet, to je žádný lampion neodpovídá nakreslenému na soutěžní mapě a popisu kontroly. Nejlépe zde dopadli Pavel Dudík, Bohouš Hůlka a Libor Forst se 17. body, já jsem měl 14 a Lenka Forstová 13. bodů z 22 možných. Nás to odsunulo v družstvech, které se počítaly jen z druhého dne na 11. místo Nejlépe dopadli Švédové, kteří vyhráli vše- kategorii open, kategorii para i družstva.
Následujícího dne byl ještě závod t zv. Tempo utkání- nový způsob Trail- O závodu spočívající v tom, že závodník přechází od jednoho kontrolního stanoviště na kterém plní 3-4 úkoly na další celkem 6 stanovišť – 20 kontrol. Na každém stanoviště se stopuje celkový čas, který tam závodník stráví a celkový výsledek závodu je součtem dílčích časů. odpovědí nikoliv cesta mezi kontrolními stanovišti. Chybná odpověď je 40 sec. Tady jsme dosáhli konečně úspěchu. Bohouš Hůlka v kategorii para byl třetí a získal bronzovou medaili s časem 206 sec. Pavel Dudík byl 10. s časem 260 sec a já 17. s časem 341 sec.z celkových 39 závodníků. Tím skončilo naše závodění .
V poledne po závodě jsme se rozdělili. Obě auta, Forstovi (zapomněl jsem dodat, že s nimi cestoval ještě 8 měsíců starý synek) a Dudíkovi (ještě paní Eva Dudíková a syn Petr, kteří ve Švédsku mohli závodit protože tam byly pro jednotlivé národní delegace vyšší počty účastníků) odjeli na cestu domů a já s Bohoušem Hůlkou jsme ráno v 6 hod. následujícího dne odletěli letecky s přestupem v Oslu do Prahy
Oba obrázky ukazují účastníky mistrovství Evropy.
