MČR na klasice

Na letošním ročníku MČR na klasice byla vypravena výprava i z našeho klubu. Bohužel v počtu pouze dvou závodníků. Důvodem byla velká vzdálenost místa pořádání a přihodilo se i nečekáné zranění, které distancovalo našeho závodníka z účasti.
Místo pořádání MČR bylo na zajímavém místě. Byl to bývalý vojenský prostor Ralsko u Liberce. Cesta autem trvala přes 4 hodiny a vzdálenost byla 390km. Shromaždiště závodu bylo na pěkné louce, vedle které bylo hned parkoviště aut. Zajímavostí na shromaždišti byla přítomnost teplých, mobilních, vojenských sprch, které byly opravdovým luxusem.

Nicméně teď něco k samotnému závodu. Sobotní semifinále se běželo za pěkného slunečného počasí. Mapa byla v obvyklém měřítku 1:15000. Terén byl hodně písčitý, a to šlo poznat zejména na cestách, kde nohy vyloženě podkluzovaly. Terén nebyl nijak výrazně kopcovitý, ale když už bylo potřeba běžet do kopce, tak to bylo do pořádného strku. Trať byla postavena spíše jako běžák a vymýšlet nějaké postupy nebylo potřeba. Jediné v čem jsem měl problém bylo všimnout si na té patnáctce malých cestiček, které většinou byli součástí mých mnoha postupů.

Nedělní finále bylo ve znamení stejně krásného počasí jako bylo předcházející den. Start do celkem prudkého kopce značil, že trať bude minimálně z hlediska převýšení náročnější. Tak tomu také bylo. Kolikrát z mapy ani nešlo při spěchu poznat jestli podle vrstevnic poběžím z kopce nebo do kopce. Dlouhé postupy byli ve znamení mnoha možných variant, z kterých pro mě nejpřijatelnější byli ty, které se vyhýbaly obrovské náloži vrstevnic. Ale ne vždy se mi podařil vybrat nejideálnější postup a několikrát se opravdu prudkým stoupákům nedalo vyhnout. Terén byl podobný semifinále, ale přibylo pár skalek a šutrů ale žádné skalnaté drama to nebylo.