První dubový den se konal v lázních v Teplicích nad Bečvou sprint, zařazený v elitních kategoriích do světového o-rankingu WRE. Mapový prostor se podobá terénu finálového závodu ME v Lázních Jeseník (asi že jde také o lázně) a tak byl tento podnik zároveň nominačním závodem pro květnové ME. Za SKM jsme si páteční lázeňské pohody přijeli užít jen já a Víťa, který to měl z Přerova kousek. Startoval jsem až po páté hodině, kdy začalo dešťovými mraky konečně nesměle prosvítat sluníčko. Elita startovala odděleně od doprovodného závodu a já měl dost času na to, abych našel ten správný start.
Vlastní závod měl spíše atletický charakter a pár kontrol a metrů navíc by asi taky neškodilo. Po prudkém výběhu do svahu za startovacími koridory následovaly jednoduché postupy mezi kontrolami, zašitými za keři a pavilony lázeňského parku. Jedinou zásadní volbou byl dlouhý postup na K10. Já pokračoval od K9 nejdřív rovně podél Bečvy. Pak jsem si všiml, že chodníky kolem silnice nad lázeňskými budovami nejsou na rozdíl od vozovky zaškrtané fialovou šrafou (bylo to i v pokynech, které jsem samozřejmě nečetl). Tak jsem to obrátil zpátky na K9 a mazal po schodech nahoru. Tahle sranda mě stála nejméně minutu, na schodech jsem zabojoval s tachykardií a navíc – úplně jsem přehlédl ideální postup, který vedl po trase, kterou jsem běžel původně…
Po vyhlášení výsledků jsem dal ještě rekreační výběh na nedalekou Hranickou propast. Nenápadné jezírko na dně 69 m hluboké propasti má doposud změřenu hloubku 384 m. Odhadovaná hloubka jezírka je kolem 700 m a něco takového má „za barákem“ opravdu málokdo.
Výsledky:
H35 Roman 3., Víťa 8.
