Vážení sportovní přátelé, chtěl bych na našich stránkách vás seznámit ze svým učinkováním na mistrovství Evropy v Portugalsku v polovině dubna tohoto roku.
Na mistrovství Evropy v Trail-O může startovat z každého státu celkem 12 závodníků , z toho 6 je v kategorii open to je zdraví a 6 v kategorii paralympic-zdravotně postižení. Měl jsem štěstí a v kategorii paralympic jsem se nominoval do českého reprezentačního družstva.
Do Lisabonu jsme odlétali 10. 4. večer s příletem pře d půlnocí. Před letištěm v Lisabonu jsme pak převzali 3 objednaná auta a odjeli jsme na nocleh do Setubalu kde jsme měli zajištěno ubytování a v okolí se měly závody konat. Díky letovému řádu letadel jsme měli 1 celý den a jeden půlden na poznávací činnost. Hned 11. 4. jsme toho využili k návštěvě nejzápadnějšího místa evropské pevniny Cabo Da Roca a kouzelného města Sintra (bývalé letní královské sídlo).
Ve večerního hodinách probíhala prezentace,které se zúčastnili naši vedoucí. 12. 4 . byl modelový trenink a navštívili jsme pak město Palmela, kde v neděli 12. 4. mělo proběhnou zahájení mistrovství a v odpoledních hodinách tam mělo být finale sprintu mistrovství Evropy v orientačním běhu.
V neděli 12. 4. byl pro nás den semifinale discipliny Tempo-O, ale toho se mohli zúčastnit pouze 8 závodníků a zbylí čtyři, mezi nimi i já jsme měli volno, kterého jsme využili k návštěvě Lisabonu (vzdáleného 50 Km). Kouzelná projížďka starou tramvají uličkami starého města cesta podzemní drahou přejezd přes ústí řeky Tejo po dálničním mostě, to jsou nezapomenutelné zážitky.
V pondělí nás pak čekal první soutěžní závod v údolí Vale de Barris.Moji kolegové to překřtili na Vale Boris. Závod probíhal po silnici, na obou stranách byly kontrolní body. Velká potíž byla s asistenty pro vozíčkáře, ale já jsme nakonec až těsně před startem získal dobrého. Závod byl poměrně těžký, kontrolní body byly dost vzdálené od cesty a výsledek 14 bodů z 20. Další den byl druhý soutěžní. Byl ve stejném údolí , ale posunut dál za konec prvního dne. Druhý výsledek byl lepší, získal jsem 16 bodů, bohužel tentokráte jsem měl horšího asistenta. Tím byla pro mne závodní činnost skončena a celkově jsem se umístil 25. z 44 účastníků paralympiků a z našich účastníků 4. v pořadí.
Další den bylo finale Tempo-O a ti co se neprobojovali měli zase možnost turisticky s vyžívat. Naše skupina zajela do dalšího města Evory, což je zase stejně jako Sintra památka Unesco. Arcibiskupské město s 9 km dlouhým aqaduktem, chrámem Diany z římské doby. Na zpáteční cestě jsme navštívili ještě skupinu menhirů- skupiny balvanů z keltských dob, která se nacházela uprostřed plantáže korkových dubů. S druhou skupinou jsme se potkali ve městě Sesimbra ta zase po závodě navštívila mys Cabo Epichel.
Ve čtvrtek 17. 4. nás čekal odlet domů ale odlet byl až ve 2 hod odpoledne a volný čas jsme vyplnili návštěvou Lisabonu. Na nábřeží jsme si prohlédli klášter sv. Joachima, pomník portugalských objevitelů, a tzv. Belemskou věž- maják ze 16 století, který postavil stejný stavitel jako zmiňovaný klášter. Zdraví účastníci, kteří ještě v Lisabonu nebyli navštívili staré město, projeli se tramvají. Zbýval nám ještě návrat letecky. A tady bych se zmínil o kouzelných výhledech z letadla na zasněžené Alpy.
